Blog

Protože jsem učitelka na základní škole i maminka, téma výchovy dětí je mi velmi blízké.

Ač jogínka, měla jsem s tím problém. Já to teda jako problém moc neviděla a prostě jsem si odmakala ásany a jelo se dál. S ohledem na jógovou praxi doma, s dětmi, v covidu... jsem taky odcházela z savásany, nebo jsem se s ní ani nenamáhala. Na co tady budu asi 5 minut ležet jak placka, když děti chtějí svačit. ...

Poslední tři roky jsou fičák. Nejen ve světě ovládaném nejdřív paralýzou covidu, pak válkou. Největší fičák cítím sama v sobě.

Poslední roky mám pocit, že se hodně věcí a pohledů pomalu mění, ale pohled na roli a schopnosti ženy zůstávají mnohdy stejné. Možná je na vinně přehnaná emancipace, naše snaha ukázat mužům, že jsme rovnocenné, že dokážeme stejné věci, jako oni...Ale nenaložily jsme si toho na sebe moc?

"Moje tělo je zase jen moje..."

Je to asi dva roky zpět, kdy jsem poprvé na Instagramu narazila na hnutí #goinggrey, kdy se ženy různého věku rozhodly, že si přestanou barvit odrůstající šedivé vlasy a ukáží světu své vlasy v jejich přirozené kráse. Zaujalo mě to a začala jsem o tom přemýšlet. Proč se barvím?

Znáte to, pohodové dopoledne, Vaše zlatíčko chce malovat obrázek. Voda, štětec, barvičky, čtvrtka. Jdeme na to! Stonek, tráva, listy, květy...Tady ještě kolo a z něj pár čar. Jo aha, to jsem já. A to menší, to jsi ty? Bezva, máš z toho radost, baví tě to? Ještě sluníčko mami. Tak jo, jdu na to.

Pouto mezi matkou a dítětem se tvoří u většiny z nás již v těhotenství. V dalších měsících bych se ráda víc zaměřila na povídání si o prohlubování pouta mezi matkou a jejími dětmi - především se na začátku zaměřím na dcery. Na druhou stranu i maminky synů (sama jednoho mám), si v tomto povídání mohou najít své paralely, protože...