Jsem žena…jsem máma…jsem…

Poslední roky mám pocit, že se hodně věcí a pohledů pomalu mění, ale pohled na roli a schopnosti ženy zůstávají mnohdy stejné. Možná je na vinně přehnaná emancipace, naše snaha ukázat mužům, že jsme rovnocenné, že dokážeme stejné věci, jako oni...Ale nenaložily jsme si toho na sebe moc?

Setkávám se s ženami na prahu čtyřicítky, které jsou single, bezdětné a stejně mají pocit, že nic nestíhají. U maminek se v mnoha případech setkávám s počínajícím syndromem vyhoření a pocitem, že jako ženy selhaly. Myslí si, že nejsou dost dobré.

Dost dobré mámy, dost dobré hospodyně, dost dobré kuchařky, dost dobré učitelky a vychovatelky svých dětí, dost dobré manželky, dost dobré milenky a především u toho dost dobře nevypadají, protože mají strie, vrásky nebo špíček na bříšku....

Moje milé ženy, jak se tohle stalo? Jak to, že jsme si toho na sebe tolik naložily a tolik po sobě požadujeme. Navíc to po nás požaduje i společnost a v nejhorším případě to často očekává partner, protože když JSME DOMA NA MATEŘSKÉ, tak to přeci všechno musíme zvládat. A když se potom vrátíme do práce, čeká se, že to budeme všechno zvládat dál. 

Ale ruku na srdce, tohle není jeden člověk schopný zvládnout a jak já opakovaně říkám, pokud vy jste srdcem rodiny, tímhle si koledujete o infarkt místo domácí pohody. A proto je na čase si upřímně říct, co má přednost. Jestli to vnější pozlátko, kdy musíte mít doma naklizeno a na zemi nenajde návštěva ani smítku prachu, ale jako daň se tolik nevěnujete sobě a dětem, což má za následek nečekané výbuchy vzteku a pláče (vaše i dětí), protože vy už často melete z posledního a děti to z vás cítí. Navíc ani ony nejsou v pohodě, protože když dělám milion věcí, nedělám žádnou pořádně a dětem vaše láska a pozornost jednoduše chybí.
Anebo budete mít raději doma tu krásnou rodinnou a hřejivou atmosféru, kdy jsou všichni v pohodě. Ano, děti potřebují naši pozornost. Plnou a jen pro ně. Ale ne 24/7. Můžeme se zvládnout věnovat dětem, pak s nimi v rámci hry něco málo uklidit nebo i uvařit, upéct. A když si budou potom samy hrát, protože už si naši pozornost užily. Můžete strávit chvilku, kdy se věnujete jen sama sobě. 

Rozhodně nechci říct, že maminky, které vážně stíhají všechny aktivity s dětmi, mají navařeno, napečeno, naklizeno a ještě u toho božsky vypadají a třeba si při mateřské přivydělávají, dělají něco špatně. Naopak. Obdivuji je. Chci tím říct, že pokud jsi na tom jako já a prostě něco vypustíš, je to na tobě a je to v pořádku. Chci tím říct, že pokud potřebuješ pomoct, je to v pořádku. Proč se nedomluvit s kamarádkou a jednou za čas si vzít všechny děti na návštěvu k vám, aby si udělala vše potřebné ona a jindy zas naopak? Proč občas nezapojit tatínky a neudělat si holčičí den? 

Všechno jde, stačí si to uvědomit, a pokud to chceš, sednout si a udělat plán, jak toho dosáhnout.

V tuhle chvíli ale přichází na scénu naši partneři, protože samy to nezvládneme a pokud si my přiznáme, že nejsme superženy, je třeba to takto vysvětlit i tatínkům. 

S láskou Vaše,